Rybařit jsem začal už jako malý, jelikož mě k tomu vedli oba dědové a táta.
Ze začátku jsem je jen pozoroval,jedl jsem jim pařenou housku, kolínka a občas mi dali taky zdolat nějakou tu menší rybu. A postupem času mě rybařina začala bavit.

V sedmi letech jsem dostal svůj první prut,byl vyrobený z bambusu a kněmu ještě plastový naviják. Jednou mě děda vzal na hasičskou nádrž, abych mu nachytal malé okouny, na které pak on bude chytat štiky. Zpočátku jsem chytil dva okouny. Pak jsem chytal dál a přišel razantní záběr, najednou jsem se celý rozklepal, prut jsem dal dědovi a ten vytáhl štiku 52cm, pro mě v té době největší ryba,kterou jsem kdy chytil.

Neuplynul ani rok a taťka mě přihlásil do rybářského kroužku, abych si udělal vlastní povolenku. Z počátku jsme se učili teorii například navazování háčků a poznávání ryb.
 A potéjsme začali chodit na praktickou část vlastní lov ryb do Šimkových Sadů v Hradci Králové.
Po třech letech, když jsem složil rybářské zkoušky,jsem obdržel rybářskou povolenku.V počátcích jsem chodil na ryby s taťkou nebo dědou a takto to celé nějak začalo.

Odmalička mě k tomuto sportu vedli a jsem jim za to vděčný, protože rybařina je ten nejlepší koníček, který existuje.

Prokletá nádrž

Pokusím se vám popsat, kterak jsem utopil dva telefony.
Oba mi spadly do té samé hasičské nádrže. A oba to zázračně po usušení bez úhony přežily.
Takže popořádku ten první.
Byl už podzim a se sousedem jsme si řekli, že půjdeme zkusit nějaké ty mini okouny z nedaleké hasičské nádrže. Vláčeli jsme asi půl hodinky a za tu dobu jsme obešli celou nádrž a nic nechytli, tak jsme to šli zkusit k výpusti, která nikdy nezklamala. Chvilku jsme tam stepovali, nahazovali a doufali jsme v záběr.
Už si ani nevzpomínám, jestli mě nebo kolegovi něco spadlo do vody, tak jsem to chtěl vyndat špičkou mého vláčáku. Postavil jsem se na okraj betonové nádrže, ale pořád jsem na to nemohl dosáhnout, tak sem se ještě víc natáhl a už letím do vody i s prutem a mobilem v kapse. Jakmile sem se ocitl v ledové vodě, ani sem nevěděl, že mám mobil v kapse a nezajímal mě, prostě jsem se chtěl co nejrychleji dostat z vody ven. Hned poté, co sem vylezl z vody, jsem vyndal mobil z kapsy a běžel domů. Doma sem mobil rozebral a usušil.
No a nyní se dostáváme k tomu druhému telefonu.
Byl jsem na závodech na té samé nádrži a celkem se dařilo. Nachytal jsem spoustu bílé ryby.
Najednou přišel útlum a chtěl jsem se podívat na mobil kolik je hodin. Vyndávám ho z kapsy, mobil mi prokluzuje mezi prsty a už se klouže po betonu do vody. Marně po něm chmatám, ale už je ve vodě!
Blesku rychle mobil vytahuji z vody a on ještě svítí, tak ho vypínám, vyndávám z něj baterii a dávám ho taťkovi, ať ho odnese domů. O tři dny později mobil zapínám a funguje.
Je a bude to prostě hladová nádrž, protože už spolkla mnoho telefonů dokonce i jeden
I-phone, který tam utopil bratránkův kamarád a nevylovil jej!!!
Prokletá nádrž!!!!

Komentář ke článku (29)

Toto je Váš první článek, změnit či smazat jej můžete v Administrační části blogu.
Odkaz do Adminu naleznete po přihlášení vždy v dolní části svého blogu. Nápovědu k používání blogu naleznete na blog.mrk.cz.

Hezký den.